вънъ

staroslověnština

etymologie

Ustrnulý nom./akuz. sg. od substantiva *vъnъ.

Srov. čes. ven; slov von; stpol. wen; hluž. won; dluž. wen; rus. вон; ukr. во́нка; bulh. вън/въ́нка; srbochorv. vȁn; slovin. və̀n.

příslovce

význam

1. ven
   • и ꙗко поздѣ бъістъ исхождаашє вънъ из града – A když nastal večer, vyšel ven z města. [Mk 11, 19 – Zogr Mar]
   • исхождаашє вънъ и глаголаашє – Vyšel ven a mluvil. [Ž 40 (41), 7 – PsSin]

předložka

• s genitivem

význam

1. (ven) z
   • излѣзошѧ жє звѣриѥ вънъ црькъвє повєлѣниѥмь правьдьника – Zvířata vylezla z chrámu na rozkaz spravedlivého člověka. [Supr 229, 15]

srovnej

1. вънѣ, из, отъ

související

• вънѣ
• вънѣщьн̂ъ
• вънѣѭдѹ
• извънѹ