вєсна

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

staroslověnština[editovat]

etymologie[editovat]

Z praslov. *vesnà;[1] rod ženský; ā-kmenová deklinace.

Srov. čes. (arch.) vesna – "jaro"; pol. wiosna; strus. весна - paradigma přízvuku (c);[2] rus., ukr. весна́; srbochorv. vèsna; slovin. vȇsna.[3]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský
  • ā-kmenová deklinace

skloňování[editovat]

Substantivum singulár duál plurál
nominativ вєсна вєснѣ вєснъі
genitiv вєснъі вєснѹ вєснъ
dativ вєснѣ вєснама вєснамъ
akuzativ вєснѫ вєснѣ вєснъі
vokativ вєсно вєснѣ вєснъі
lokál вєснѣ вєснѹ вєснахъ
instrumentál вєсноѭ вєснама вєснами

význam[editovat]

  1. jaro
    • тъі сътвори вьсѧ прѣдѣлъі зємл̑и • лѣто и вєснѫ тъі съзьда – Ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i jaro. [Žalm 73 (74), 17 – PsSin]

související[editovat]

reference[editovat]

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. ЗАЛИЗНЯК, Андрей Анатольевич. От праславянской акцентуации к русской. Наука, Москва 1978.
  3. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.