вєсна
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *vesnà;[1] rod ženský; ā-kmenová deklinace.
Srov. čes. (arch.) vesna – "jaro"; pol. wiosna; strus. весна - paradigma přízvuku (c);[2] rus., ukr. весна́; srbochorv. vèsna; slovin. vȇsna.[3]
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
- ā-kmenová deklinace
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | вєсна | вєснѣ | вєснъі |
| genitiv | вєснъі | вєснѹ | вєснъ |
| dativ | вєснѣ | вєснама | вєснамъ |
| akuzativ | вєснѫ | вєснѣ | вєснъі |
| vokativ | вєсно | вєснѣ | вєснъі |
| lokál | вєснѣ | вєснѹ | вєснахъ |
| instrumentál | вєсноѭ | вєснама | вєснами |
význam
[editovat]- jaro
- тъі сътвори вьсѧ прѣдѣлъі зємл̑и • лѣто и вєснѫ тъі съзьда – Ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i jaro. [Žalm 73 (74), 17 – PsSin]