змиꙗ
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *zmьjà;[1] rod ženský; ā-kmenová deklinace.
Srov. čes. zmije; sloven. zmija; pol. żmija – "jedovatý had, zmije"; hluž., dluž. zmija – "jedovatý had, zmije"; rus. змея́/змия́ – "had"; ukr. змiя́ – "had"; bulh. змия́ – "had"; srbochorv. zmìja – "had"; slovin. zmíja – "had".[2]
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
- jā-kmenová deklinace
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | змиꙗ | змии | змиѩ |
| genitiv | змиѩ | змию | змии |
| dativ | змии | змиꙗма | змиꙗмъ |
| akuzativ | змиѭ | змии | змиѩ |
| vokativ | змиѥ | змии | змиѩ |
| lokál | змии | змию | змиꙗхъ |
| instrumentál | змиѥѭ | змиꙗма | змиꙗми |
význam
[editovat]- had
- ꙗкожє моси възнєсє змиѭ въ пѹстъін̑и • тако подобаѥтъ възнєсти сѧ съінѹ чловѣчьскѹѥмѹ – Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka. [J 3, 14 – As Ostr]
- змиѩ ищѧдиꙗ єхидьнова • како ѹбѣжитє сѫда г̑єоньскаѥго – Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu? [Mt 23, 33 – Ostr]