зѫбъ
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *zôbъ; paradigma přízvuku (c);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.
Srov. čes., sloven. zub; pol. ząb, zęba; hluž., dluž. zub; rus. зуб, зу́ба; ukr. зуб; bulh. зъб(ъ́т); srbochorv. zȗb; slovin. zȏb.[2]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský
- o-kmenová deklinace
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | зѫбъ | зѫба | зѫби |
| genitiv | зѫба | зѫбѹ | зѫбъ |
| dativ | зѫбѹ | зѫбома | зѫбомъ |
| akuzativ | зѫбъ | зѫба | зѫбъі |
| vokativ | зѫбє | зѫба | зѫби |
| lokál | зѫбѣ | зѫбѹ | зѫбѣхъ |
| instrumentál | зѫбомь | зѫбома | зѫбъі |
význam
[editovat]- zub
- назираѥтъ грѣшьникъ правьдьника • и поскрьжьщєтъ на н̑ь зѫбъі своими – Proti spravedlivému strojí svévolník pikle, skřípe proti němu svými zuby. [Žalm 36 (37), 12 – PsSin]
slovní spojení
[editovat]- зѫбъ за зѫбъ – zub za zub
- слъішастє ꙗко рєчєно бъістъ • око за око и зѫбъ за зѫбъ – Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko, zub za zub'. [Mt 5, 38 – Zogr Mar]