мъі
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *my.[1]
Srov. čes., sloven., pol. my; hluž., dluž. my; rus., běl. мы; ukr. ми; bulh. ми; srbochorv. mȋ; slovin. mȋ.[2]
zájmeno
[editovat]- bezrodé
- osobní (1. os. pl.)
skloňování
[editovat]| Zájmeno | Tvar |
|---|---|
| Nominativ | мъі |
| Genitiv | насъ |
| Dativ | намъ |
| Akuzativ | нъі |
| Lokál | насъ |
| Instrumentál | нами |
význam
[editovat]- my
- како мъі нє възмогомъ изгънати ѥго – Proč jsme ho nemohli vyhnat my? [Mk 9, 28 – Zogr Mar As Bojan]