мѣсѧць

staroslověnština

etymologie

Z praslov. *mě̀sę̄cь; paradigma přízvuku (a); rod mužský; jo-kmenová deklinace.

Srov. stčes. měsiec; čes. měsíc; sloven. mesiac; pol. miesiąc; hluž. měsac; dluž. mjasec; rus.ме́сяц; ukr. мíсяць; bulh. ме́сец; srbochorv. mjȅsēc; slovin. mêsec.

podstatné jméno

• rod mužský
• jo-kmenová deklinace

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	мѣсѧць	мѣсѧца	мѣсѧци
genitiv	мѣсѧца	мѣсѧцѹ	мѣсѧць
dativ	мѣсѧцѹ	мѣсѧцєма	мѣсѧцємъ
akuzativ	мѣсѧць	мѣсѧца	мѣсѧцѧ
vokativ	мѣсѧцѹ	мѣсѧца	мѣсѧци
lokál	мѣсѧци	мѣсѧцѹ	мѣсѧцихъ
instrumentál	мѣсѧцємь	мѣсѧцєма	мѣсѧци

význam

1. měsíc, luna
   • и бѫдѫтъ знамєниꙗ въ слъньци и мѣсѧци и ѕвѣздахъ – Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách. [L 21, 25 – Zogr]
2. měsíc (kalendářní)
   • прѣбъістъ жє мариꙗ съ нѥѭ ꙗко три мѣсѧцѧ – Marie s ní zůstala asi tři měsíce. [L 1, 56 – Zogr Mar As Sav Ostr]

slovní spojení

1. новъ мѣсѧць – nov, novoluní
   • въстрѫбитє на новъ мѣсѧць трѫбоѭ – Při novoluní zatrubte na polnice. [Žalm 80 (81), 4 – PsSin]

srovnej

1. лѹна
2. –

1. –

související

• мѣсѧчьнъ