облакъ
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
staroslověnština[editovat]
etymologie[editovat]
Z praslov. *obolkъ;[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.
Srov. čes., sloven. oblak; pol. obłok; dluž. hobłoka; rus. о́блако, о́блака – pl. облака́; (dial.) о́болоко – gen. sg. оболока́; ukr. оболо́ки; bulh. о́блак; srbochorv. ȍblāk; slovin. oblȃk.[2]
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský
- o-kmenová deklinace
skloňování[editovat]
| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | облакъ | облака | облаци |
| genitiv | облака | облакѹ | облакъ |
| dativ | облакѹ | облакома | облакомъ |
| akuzativ | облакъ | облака | облакъі |
| vokativ | облачє | облака | облаци |
| lokál | облацѣ | облакѹ | облацѣхъ |
| instrumentál | облакомь | облакома | облакъі |
význam[editovat]
- oblak, mrak
- и сє напрасно шѹмъ и громъ съ нєбєсє мъногами мльниꙗми облаци движѧщє сѧ пльнъі огнꙗ – Vtom najednou šum, hrom z nebe s mnoha blesky, pohybující se mraky plné ohně. [Supr 6, 16]
- бъістъ жє облакъ осѣнꙗѩ ѩ • и придє гласъ из облака – Tu přišel oblak, zastínil je a z oblaku se ozval hlas. [Mk 9, 7 – Zogr Mar]
- облакъ и мракъ окрьстъ ѥго – Oblak a mrákota jsou kolem něho. [Ž 96 (97), 2 – PsSin]