огн̑ь
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
staroslověnština[editovat]
etymologie[editovat]
Z praslov. *ògnjь; paradigma přízvuku (b)[1]; rod mužský; /i/-kmenová i /jo/-kmenová deklinace.
Srov. čes., slov. oheň; pol. ogień; hluž. woheń; dluž. hogeń; rus., ukr. ого́нь; bulh. о́гън; srbochorv. òganj; slovin. ógǝń.[2]
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský
- /jo/-kmenová i /i/-kmenová deklinace
skloňování[editovat]
| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | огн̑ь | — | — |
| genitiv | огнꙗ / огн̑и | — | — |
| dativ | огню | — | — |
| akuzativ | огн̑ь | — | — |
| vokativ | огню | — | — |
| lokál | огн̑и | — | — |
| instrumentál | огнѥмь / огн̑ьмь | — | — |
význam[editovat]
- oheň
- огн̑ь прѣдъ н̑имъ възгоритъ сѧ • и окрьстъ ѥго бѹрꙗ велиꙗ – Před ním jde oheň sžírající, vichřice běsní kolem něho. [Ž 49 (50), 3 – PsSin]
- horečka, zimnice
- тъща жє симонова лєжаашє огнѥмь жєгома – Šimonova tchyně ležela v horečce. [Mk 1, 30 – Zogr Mar]
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden / Boston 2008. ISBN 978-90-04-15504-6. Heslo „*ogn̖ь“, s. 364.
- ↑ VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Bd 2: L – Ssuda. Winter, Heidelberg 1954. ISBN 978-3-8253-0666-3. Heslo „ого́нь“, s. 252.