Přeskočit na obsah
oznamovací způsob
| Přítomný čas |
| Osoba | Singulár | Plurál |
| 1. |
понима́ю |
понима́ем |
| 2. |
понима́ешь |
понима́ете |
| 3. |
понима́ет |
понима́ют |
- rozkazovací způsob
| Osoba | Singulár | Plurál |
| 1. |
— |
— |
| 2. |
понима́й |
понима́йте |
| 3. |
— |
— |
- příčestí
| Příčestí minulé činné |
| Rod | Singulár | Plurál |
| mužský |
понима́л |
понима́ли |
| ženský |
понима́ла |
| střední |
понима́ло |
| Příčestí minulé trpné |
| Rod | Singulár | Plurál |
| mužský životný |
— |
— |
| mužský neživotný |
— |
| ženský |
— |
| střední |
— |
— |
- přechodníky
| Přechodník přítomný |
| Rod | Singulár | Plurál |
| mužský |
понима́я |
— |
| ženský |
— |
| střední |
| Adjektivum slovesné minulé činné |
| Rod | Singulár | Plurál |
| mužský |
понима́вший |
— |
| ženský |
— |
| střední |
- rozumět, chápat
- Разве он понимает, что ему говорят? – Jestlipak rozumí tomu, co mu říkají?
- Я совсем ничего не понимаю. – Vůbec nic nechápu.
