предпоследний

ruština

výslovnost

• IPA: [prʲɪtpɐˈslʲedʲnʲɪɪ̯]

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský/ženský/střední životný	mužský/ženský/střední neživotný
nominativ	предпосле́дний	предпосле́дний	предпосле́дняя	предпосле́днее	предпосле́дние	предпосле́дние
genitiv	предпосле́днего	предпосле́днего	предпосле́дней	предпосле́днего	предпосле́дних	предпосле́дних
dativ	предпосле́днему	предпосле́днему	предпосле́дней	предпосле́днему	предпосле́дним	предпосле́дним
akuzativ	предпосле́днего	предпосле́дний	предпосле́днюю	предпосле́днее	предпосле́дних	предпосле́дние
instrumentál	предпосле́дним	предпосле́дним	предпосле́дней, предпосле́днею	предпосле́дним	предпосле́дними	предпосле́дними
lokál	предпосле́днем	предпосле́днем	предпосле́дней	предпосле́днем	предпосле́дних	предпосле́дних

význam

1. předposlední
   • Умереть — тоже надо уметь, как прожить от признанья до сплетни, и успеть предпоследний мазок положить, сколотить табурет предпоследний, чтобы к самому сроку, как в пол — предпоследнюю чашу, предпоследние слезы со щек… А последнее — Богу, последнее — это не наше, последнее — это не в счет. – Umřít je také třeba umět, tak jako žít od přiznání do klepů a stihnout udělat předposlední tah štětcem, stlouci předposlední stoličku, aby do lhůty, jako na podlahu - předposlední pohár, předposlední slzy z tváří. Ale ty poslední, to poslední náleží Bohu, to už není na nás, poslední, to už se nezapočítává.

související

• последний