пѣсъкъ
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *pě̄sъ̀kъ; paradigma přízvuku (b);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.
Srovnej staročeské piesek, -ska/-sku;[2] české písek; slovenské piesok; polské piasek; hornolužickosrbské i dolnolužickosrbské pěsk; ruské песо́к, песка́; ukrajinské пісо́к, піску́; bulharské пя́сък; srbochorvatské pijésak, -ska; slovinské рẹ́sǝk, -ska.[3]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský
- o-kmenová deklinace
- látkové
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | пѣсъкъ | — | — |
| genitiv | пѣсъка | — | — |
| dativ | пѣсъкѹ | — | — |
| akuzativ | пѣсъкъ | — | — |
| vokativ | пѣсъчє | — | — |
| lokál | пѣсъцѣ | — | — |
| instrumentál | пѣсъкомь | — | — |
význam
[editovat]- písek
- и вьсꙗкъ слъішѧи словєса моꙗ си и нє творѧи ихъ ѹподобитъ сѧ мѫжѹ бѹю • ижє съзьда храминѫ своѭ на пѣсъцѣ – Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. [Mt 7, 26 – Mar]
- и одъжди на нѩ ꙗко прахъ плъти • и ꙗко пѣсъкъ мор̂ьскъ пътицѧ пєрьнатъі – Déšť masa na ně spustil, tolik jako prachu, pernatého ptactva jak mořského písku. [Ž 77 (78), 27 – PsSin]