слъньцє
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *sъ̏lnьce; paradigma přízvuku (c);[1] rod střední; jo-kmenová deklinace.
Srovnej staročeské slnce;[2] čes. slunce; slovenské slnce/slnko; polské słońce; hornolužickosrbské słónco; dluž. słyńco; ruské со́лнце; ukrajinské со́нце; bulharské слъ́нце; severomakedonské сонце; srbochorvatské sȗnce; slovinské sо̑lnсе.[3]
varianty
[editovat]- (starým pravopisem) ⱄⰾⱏⱀⱐⱌⰵ
podstatné jméno
[editovat]- rod střední
- jo-kmenová deklinace
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | слъньцє | — | — |
| genitiv | слъньца | — | — |
| dativ | слъньцѹ | — | — |
| akuzativ | слъньцє | — | — |
| vokativ | слъньцє | — | — |
| lokál | слъньци | — | — |
| instrumentál | слъньцємь | — | — |
význam
[editovat]- slunce
- въ тъі дьни по скръби тои • слъньцє помрачитъ сѧ • и лѹна нє дастъ свѣта своѥго – Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři ... [Mk 13, 24 – Zogr Mar]
- слъньцє позна западъ свои – Slunce ví, kdy k západu se schýlit. [Žalm 103 (104), 19 - PsSin]