снѣгъ
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *sně̂gъ; paradigma přízvuku (c);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.
Srov. čes. sníh; sloven. sneh; pol. śnieg; hluž. sněh; dluž. sněg; polab. snẹg; rus. снег; ukr. снiг; bulh. сняг; srbochorv. snȉjeg – lok. sg. snijègu; slovin. snẹ̑g.[2]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský
- o-kmenová deklinace
- látkové
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | снѣгъ | — | — |
| genitiv | снѣга | — | — |
| dativ | снѣгѹ | — | — |
| akuzativ | снѣгъ | — | — |
| vokativ | снѣжє | — | — |
| lokál | снѣѕѣ | — | — |
| instrumentál | снѣгомь | — | — |
význam
[editovat]- sníh
- бѣ жє зракъ ѥго ꙗко мльнии • и одѣниѥ ѥго бѣло ꙗко снѣгъ – Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. [Mt 28, 3 – Zogr Mar Ostr]
- омъіѥши мѧ пачє снѣга ѹбѣлѭ сѧ – Umyješ mě, budu bělejší nad sníh. [Žalm 50 (51), 9 – PsSin]