הַ־

hebrejština

varianta částice הֲ־ v případě, že následuje laryngála (א, ה, ח, ע) vokalizovaná jinou samohláskou, než kamac, nebo písmeno vokalizované znakem ševa

V biblické hebrejštině je člen vokalizován následujícím způsobem:

u většiny slov (s výjimkou těch, která začínají na laryngálu ע ח ה א nebo ר) má člen samohlásku patah (tedy tvar הַ) a následující souhláska silné dageš - např. ַהַמֶּלֶךְ - ten král
slova začínající na laryngály א a ע nebo ר s výjimkou těch, která začínají na nepřízvučné עָ, mají člen vokalizován samohláskou qamec (tedy tvar הָ) - např. הָאוֹר - to světlo, הָעַיִן - to oko, הָרֶגֶן - ta noha
slova začínající na laryngály ה a ח s výjimkou těch, která začínají na ָח a ָה, mají člen vokalizovaný samohlásku patah (tvar הַ), ale následující souhláska nemá silné dageš - např. הַהֵיכַן - ten palác, הַחֲלוֹם - ten sen
slova začínající na חָ nebo na nepřízvučné עָ či הָ mají člen vokalizovaný se souhláskou segol (tvar הֶ) - např. הֶחָכָם - ten mudrc, הֶהָרִים - ty hory, הֶעָפָר - ten prach
slova začínající na přízvučné הָ mají člen vokalizovaný samohláskou qamec (tvar הָ) - např. הָהָר - ta hora

WEINGREEN, Jacob. Učebnice biblické hebrejštiny. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-345-8. S 35-36.