וְ־

hebrejština

Jedná se o neodlučitelnou spojku, tedy spojuje se s následujícím slovem. Vokalizace je následující:

před většinou písmen je vokalizována samohláskou šva (tvar וְ), např. וְאָדָם (a muž), אַבְרָהָם וְשָׂרָה (Abrahám a Sára)
je-li následující slovo vokalizováno samohláskou šva (s výjimkou יְ) nebo jedná-li se o retnici (במפ), má tvar וּ, např. עֶרֶב וּבֹּקֶר (večer a ráno), דָּוִד וּשׁלֹמֹה (David a Šalamoun)
je-li následující slovo vokalizováno složeným šva, přejímá z ní její krátkou samohlásku, tedy je-li následující slovo vokalizováno samohláskou hatef patah, ו má samohlásku patah, u hatef segol má samohlásku segol, u hatef kamec samohlásku kamec, např. וַאֲנִי (a já), שָׁוְא וֶאֱמֶת (lež a pravda)
začíná-li následující slovo na יְ, je ו vokalizováno samohláskou hireq (tvar וִ) a י se vůbec nevysloví; např. וִירוּשָׁלַיִם (a Jeruzalém), וִיהוֹשֻׁעַ (a Jozue)
následuje-li bezprostředně přízvučná slabika, zejména je-li spojena dvojice slov, má spojka ו obvykle podobu וָ (např. יוֹם וָלַיְלָה (den a noc), אוֹר וָחֹשֶׁךְ (světlo a tma), טוֹב וָרָע (dobro a zlo)
výjimkou z těchto pravidel je slovo אֱלֹהִים, které je spojováno tvarem וֵאֱלֹהִים (a Bůh)

WEINGREEN, Jacob. Učebnice biblické hebrejštiny. Překlad Josef Hermach, Mlada Mikulicová. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1997. 357 s. ISBN 80-7184-345-8. S. 49-50.