Ambas Alemanias repitieron la experiencia en Tokio cuatro años después, pero no así en México, donde cuestiones políticas rompieron tan bonito lazo de unión. – Obě Německa zopakovala tuto zkušenost o čtyři roky později v Tokiu, ale již ne v Mexiku, kde politické otázky rozbily tak pěkné pouto jednoty.[1]
En noviembre de 1989, se produjo finalmente la caída del Muro de Berlín permitiendo la libre circulación entre las dos Alemanias y la promesa del nuevo Jefe de Estado de la RDA, Egon Krenz, de realizar importantes reformas socio económicas. (…) La unión monetaria de las dos Alemanias, adoptando para ambas el Marco Alemán de la RFA, entró en vigor el 1º de julio de 1990, con lo cual Alemania Oriental dejaba de ser un Estado independiente y solo a partir de este hecho disminuyó el número de personas que abandonaban su territorio. – V listopadu 1989 konečně došlo k pádu berlínské zdi, což umožnilo volný pohyb mezi oběma Německy a slib nového šéfa NDR Egona Krenze uskutečnit zásadní socioekonomické reformy. (...) Měnová unie obou Němecek, která přijala pro obě země západoněmeckou marku, vstoupila v platnost 1.července 1990, čímž Východní Německo přestalo být samostatným státem a teprve tehdy se začal zmenšovat exodus z jeho území.[2]
