Christus
latina
[editovat]výslovnost
[editovat]
etymologie
[editovat]Ze starořeckého χριστός — „pomazaný“, kalku hebrejského מָשִׁיחַ (mašiach).[1]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský (maskulinum)
- 2. deklinace (o-kmeny)
- vlastní jméno
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | Christus | — |
| genitiv | Christī | — |
| dativ | Christō | — |
| akuzativ | Christum | — |
| vokativ | Christe | — |
| ablativ | Christō | — |
význam
[editovat]související
[editovat]němčina
[editovat]výslovnost
[editovat]podstatné jméno
[editovat]- rod mužský
- vlastní jméno
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | der Christus | — |
| genitiv | Christi / des Christus' | — |
| dativ | dem Christus / (archaicky) Christo | — |
| akuzativ | den Christus / (archaicky) Christum | — |
význam
[editovat]související
[editovat]slovní spojení
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ SÝKORA, Jan Ladislav. Ježíš Kristus. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1898. s:Ottův slovník naučný/Ježíš Kristus Díl 13, s. 326.