Polska

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Možná hledáte polska, polská, poľská, pólska, Polską, polską nebo Pólska.

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • Pol-ska

podstatné jméno (1)[editovat]

  • rod střední
  • vlastní jméno

význam[editovat]

  1. genitiv jednotného čísla podstatného jména Polsko
  2. nominativ množného čísla podstatného jména Polsko
  3. akuzativ množného čísla podstatného jména Polsko
  4. vokativ množného čísla podstatného jména Polsko

podstatné jméno (2)[editovat]

  • rod ženský
  • vlastní jméno

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ Polska Polsky
genitiv Polsky Polsek
dativ Polsce Polskám
akuzativ Polsku Polsky
vokativ Polsko Polsky
lokál Polsce Polskách
instrumentál Polskou Polskami

význam[editovat]

  1. (zastarale, básnicky) Polsko[1]
    • Proudu tomu podlehl i Štulc, jenž odtud na celý život přilnul k Polsce a její poesii, zvl. když na filosofii důvěrně se spřátelil s pol. knížetem Jiřím Lubomirským.[2]
    • (…) od Labe a Sály Němci tlačili se stále na slovanský východ, až konečně se utkali s Polskou; byl to pruský král Bedřich Veliký, jenž zosnoval rozdělení Polsky.[3]

polština[editovat]

výslovnost[editovat]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský
  • vlastní jméno

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ Polska Polski
genitiv Polski Polsk
dativ Polsce Polskom
akuzativ Polskę Polski
instrumentál Polską Polskami
lokál Polsce Polskach
vokativ Polsko Polski

význam[editovat]

  1. Polsko

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Slovník spisovného jazyka českého [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2015-07-30]. Heslo Polák.
  2. Štulc. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1906. Dostupné: <s:Ottův slovník naučný/Štulc>. Díl 24, s. 813–815.
  3. MASARYK, Tomáš Garrigue. Nová Evropa : stanovisko slovanské. II. vyd. Praha : Gustav Dubský, [1921]. Kapitola 14. Program Spojenců v podstatě programem reorganisace Východní Evropy.