Sulec
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [ˈsʊ.lɛt͡s]
dělení[editovat]
- Su-lec
varianty[editovat]
etymologie[editovat]
Německé jméno Sulz bylo na tuto relativně novou vesnici přeneseno odjinud z německých krajin a poté počeštěno.[1] Jméno Sulz vzniklo v hornoněmčině z apelativa Sulze (slaná voda) a v místních jménech znamenalo podle situace buď místo se slanou vodou a nebo blata zarostlá drny a pokrytá kalnou vodou.[2]
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský neživotný
- vlastní jméno
skloňování[editovat]
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | Sulec | Sulce |
| genitiv | Sulce | Sulců |
| dativ | Sulci | Sulcům |
| akuzativ | Sulec | Sulce |
| vokativ | Sulci | Sulce |
| lokál | Sulci | Sulcích |
| instrumentál | Sulcem | Sulci |
* Plurálové tvary vlastních jmen jsou v podstatě vyloučené, protože vždy označují jednu věc. Jednu výjimku tvoří případy, kdy je jedno jméno přeneseno na základě společného rysu (např. rodu) na více objektů, jimž je pak společné stejné pojmenování (např. v Česku je více Nových Vsí a ve třídě Nováků). Druhou výjimku tvoří příznakové případy, kdy je rozšířen pojmenovávací rozsah pro využití vlastního jména ve funkci obecného jména (např. novodobí Rembrandtové nebo čestní Mirkové Dušínové). Pomnožná vlastní jména (především toponyma) se skloňují v těchto případech podle standardních pravidel skloňování pomnožných jmen (dvoje Tatry apod.). Více viz Příloha:Číslo vlastních jmen (čeština).[3]
význam[editovat]
- vesnice v okresu Louny
- (...) probírali problematiku výstavby rychlostní komunikace R7 a zejména zdánlivě nevinnou křižovatku pod Sulcem, kde se odehrálo množství tragických nehod.[4]
překlady[editovat]
- němčina: Sulz s
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ 1,0 1,1 PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny. 1. vyd. Díl IV. S–Ž. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 867 s. Heslo „Sulec“, s. 235.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny. 2. vyd. Díl I. A–H. Praha : Československá akademie věd, 1954. 823 s. Heslo „Bělá nad Radbuzou“, s. 44.
- ↑ PETR, Jan; KOMÁREK, Miroslav; KOŘENSKÝ, Jan, a kolektiv. Mluvnice češtiny (2) Tvarosloví. 1. vyd. Praha : Academia, 1986. 536 s. S. 348.
- ↑ Ministr dopravy v Lounech. Svobodný hlas [online]. 2004-10-28, roč. 14, čís. 43 [cit. 2021-01-11], s. 1. Dostupné online.
externí odkazy[editovat]
Článek Sulec ve Wikipedii
Dílo Ottův slovník naučný/Sulec ve Wikizdrojích
