Trojúhelník
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
Možná hledáte trojúhelník.
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈtrɔj.ʔuː.ɦɛl.ɲiːk], [ˈtrɔj.uː.ɦɛl.ɲiːk]
dělení
[editovat]- Troj-úhel-ník
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský neživotný
- vlastní jméno
skloňování
[editovat]pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | Trojúhelník | Trojúhelníky |
genitiv | Trojúhelníku / Trojúhelníka | Trojúhelníků |
dativ | Trojúhelníku | Trojúhelníkům |
akuzativ | Trojúhelník | Trojúhelníky |
vokativ | Trojúhelníku | Trojúhelníky |
lokál | Trojúhelníku | Trojúhelnících |
instrumentál | Trojúhelníkem | Trojúhelníky |
* Plurálové tvary vlastních jmen jsou v podstatě vyloučené, protože vždy označují jednu věc. Jednu výjimku tvoří případy, kdy je jedno jméno přeneseno na základě společného rysu (např. rodu) na více objektů, jimž je pak společné stejné pojmenování (např. v Česku je více Nových Vsí a ve třídě Nováků). Druhou výjimku tvoří příznakové případy, kdy je rozšířen pojmenovávací rozsah pro využití vlastního jména ve funkci obecného jména (např. novodobí Rembrandtové nebo čestní Mirkové Dušínové). Pomnožná vlastní jména (především toponyma) se skloňují v těchto případech podle standardních pravidel skloňování pomnožných jmen (dvoje Tatry apod.). Více viz Příloha:Číslo vlastních jmen (čeština).[1]
význam
[editovat]překlady
[editovat]- souhvězdí
- galicijština: Triángulo
- latina: Triangulum
synonyma
[editovat]- (zkratkou) Tri
poznámky
[editovat]- ↑ PETR, Jan; KOMÁREK, Miroslav; KOŘENSKÝ, Jan, a kolektiv. Mluvnice češtiny (2) Tvarosloví. 1. vyd. Praha : Academia, 1986. 536 s. S. 348.
externí odkazy
[editovat]- Článek Souhvězdí Trojúhelníku ve Wikipedii