Weib

němčina

výslovnost

• IPA: [ˈvai̯p]

etymologie

Přes starohornoněmčinu z předpokládaného pragermánského *wībą. Srovnej zejména anglické wife, skandinávské viv nebo nizozemské wijf.

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	singulár	plurál
nominativ	das Weib	die Weiber
genitiv	des Weibs / Weibes	der Weiber
dativ	dem Weib / Weibe	den Weibern
akuzativ	das Weib	die Weiber

význam

1. (hanlivě) ženská ; samice
2. (zastarale, archaicky) manželka, choť

související

• weibisch
• weiblich
• Kerzenweib
• Weibchen
• Kerzenständer