Wikislovník:Výslovnost/švédština

Následující tabulky slouží jen pro potřeby Wikislovníku. Podrobné informace naleznete na Wikipedii.

Samohlásky

Dlouhé samohlásky

IPA	Příklad	Ukázka
ɑː	mat IPA: [mɑːt]
uː	bot IPA: [butː]
ʉː	ful IPA: [fʉːl]
oː	mål IPA: [molː]
eː	hel IPA: [helː]
iː	sil IPA: [siːl]
yː	syl IPA: [syːl]
ɛː	häl IPA: [hɛːl]
øː	nöt IPA: [nøːt]

Krátké samohlásky

IPA	Příklad	Ukázka
a	matt IPA: [matː]
ʊ	bott IPA: [bʊtː]
ɵ	full IPA: [fɵlː]
ɔ	moll IPA: [mɔlː]
ɪ	sill IPA: [sɪlː]
ʏ	syll IPA: [sʏlː]
ɛ	häll IPA: [hɛlː]
ø	nött IPA: [nøtː]

Poznámky

1. Psané krátké <e> a <ä> se ve standardní švédštině a ve většině švédských nářečí vyslovují stejně: [ɛ]. Před /r/ se vyslovují otevřeně jako [æ]/[æː]. Podobně je před /r/ otevřenější výslovnost psaného <ö>: [œ]/[œː]. Otevřenější výslovnost se realizuje i při retroflexní asimilaci skupin /rd, rl, rn, rs, rt/ (viz dále).
2. Psané <o> se v dlouhé pozici obvykle vyslovuje [uː], někdy však [oː]. V krátké pozici se většinou vyslovuje [ɔ], někdy však také [ʊ]. Jednotná pravidla pro tuto výslovnost nejsou.

Souhlásky

IPA	Příklad	Ukázka
p	pol IPA: [puːl]
b	bok IPA: [buːk]
t	tok IPA: [tuːk]
d	dop IPA: [duːp]
k	kon IPA: [kuːn]
g	god IPA: [guːd]
f	fot IPA: [fuːt]
v	våt IPA: [voːt]
s	sot IPA: [suːt]
ɧ	sjok IPA: [ɧuːk]
ɕ	kjol IPA: [ɕuːl]
j	jord IPA: [juːɖ]
h	hot IPA: [huːt]
r	rov IPA: [ruːv]
l	lov IPA: [loːv]
m	mod IPA: [muːd]
n	nod IPA: [nuːd]
ŋ	lång IPA: [lɔŋː]

Poznámky

1. Foném /ɧ/ (sje) se vyslovuje v různých oblastech různě. Výslovnost kolísá mezi [x] a [ʃ]. Výslovnost jako české <š> není chybou.
2. Foném /ɕ/ se vyslovuje jako polské <ś> [ɕ] nebo <ć> [tɕ]. V českých přepisech se obvykle používá [č].
3. Ve skupinách /rd, rl, rn, rs, rt/ běžně (i když ne vždy) dochází ke splývání na retroflexní [ɖ, ɭ, ɳ, ʂ, ʈ], jako např. ve slově jord [juːɖ] ( jord^{? • info}). Výslovnost skupiny /rs/ se při asimilaci blíží polskému <sz>.

Výslovnost skupin odlišná od češtiny

Písmeno nebo skupina písmen	Výslovnost	Poznámka
c	s	před e, i, y, ä, ö
	k	v ostatních případech
ch	ɧ	v cizích slovech; och [ok:]
ck	k	píše se místo kk
dj	j	na začátku slov
g	j	před e, i, y, ä, ö v přízvučných slabikách
	g	v ostatních případech
gj	j	na začátku slov
gn	ŋn	na konci slabik
h	h	neznělé
hj	j	na začátku slov
k	(t)ɕ	před e, i, y, ä, ö v přízvučných slabikách
	k	v ostatních případech
kj	(t)ɕ
lj	j	na začátku slov
lg	lj	na konci slov
ng	ŋ
rg	rj	na konci slov
sch	ɧ
sj	ɧ
sk	ɧ	před e, i, y, ä, ö v přízvučných slabikách
	sk	v ostatních případech
-tion -ssion	ɧu:n
tj	(t)ɕ
xj	kɧ
z	s

Odkud čerpat informace

Vztah mezi písmem a výslovností ve švédštině je poměrně pravidelný. Přesto jsou výjimky relativně časté. Je proto vhodné výslovnost neodhadovat, ale držet se při přepisu slovníků. V současnosti prodávané švédsko-české slovníky výslovnost neuvádějí. Uváděl ji Švédsko-český slovník autorů Koževnikové, Kejzlara a Frydicha, dvakrát vydaný v letech 1966 a 1970. Je možné využít internetový slovník Folkets lexikon, který je založený na slovníku Lexin, vytvořeném švédskou Jazykovou radou (Språkrådet). Ten však již není v současnosti veřejně přístupný.

Je však třeba mít na paměti, že uvedený slovník je tvořen především pro švédské uživatele, a proto uvádí přepis výslovnosti podle švédských zvyklostí:

Lexin	a:	är	ä:r	å	å:	c	e	i	ng	o	o:	ö	ö:	ör	ö:r	r_d	r_l	r_n	r_s	r_t	sj	u	u:	y
IPA	ɑː	ær	æː r	ɔ	oː	(t)ɕ	ɛ	ɪ	ŋ	ʊ	uː	ø	øː	œr	œːr	ɖ	ɭ	ɳ	ʂ	ʈ	ɧ	ɵ	ʉː	ʏ

Tzv. 2. intonace se ve slovníku vyznačuje dvojkou jako horním indexem v místě přízvuku.

Standardní výslovnost švédštiny není jednotná. Mohou se v ní uplatňovat regionální vlivy. Slovníky obvykle uvádějí středošvédský standard (Stockholm a okolí). Zvukové nahrávky proto nemusejí zcela odpovídat uváděnému přepisu.

Externí odkazy

• Článek Fonologie švédštiny ve Wikipedii