ablaut

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Možná hledáte Ablaut.

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈʔablaʊ̯t]

dělení[editovat]

  • ab-laut

etymologie[editovat]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský neživotný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ ablaut ablauty
genitiv ablautu ablautů
dativ ablautu ablautům
akuzativ ablaut ablauty
vokativ ablaute ablauty
lokál ablautu ablautech
instrumentál ablautem ablauty

význam[editovat]

  1. (v jazykovědě) změna/střídání vokalických fonémů v kořenech slov při flexi
    • Bez ablautů by nemohla existovat tzv. silná (či chcete-li nepravidelná) německá či anglická slovesa - o starořečtině či semitských jazycích nemluvě. Jedním z mnoha příkladů ablautu v češtině jsou slova chodit, chůze, procházet.

překlady[editovat]

synonyma[editovat]

  1. (dříve) střída, (zastarale) kmenostup

související[editovat]

poznámky[editovat]

  • SIEBENSCHEIN, Hugo, BENEŠ, Eduard. HAUPT, Jaroslav. ILKOVÁ, Zdeňka. JUNGWIRTH, Karel. SIEBENSCHEINOVÁ, Anna. SKÁLA, Emil. ŠMILAUER, Vladimír. Česko-německý slovník. 3., přepracované vyd. Sv. 1, A-O. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1983. 778 s. S. 61.

externí odkazy[editovat]