Tato forma je prý účinnější než povídka všeobecně zaměřená. Když v ní napálíte třeba absentéra, všichni absentéři se tomu zasmějí a řeknou prý: Ti mu dali, ale mne se to netýká! Kdežto když bodnete určitého, konkrétního absentéra, ten to cítí a dá si pozor[1]
Kategorizace vězňů byla velice vágní a pružná. Za absentéra, sabotéra, vyděděnce nebo „asociála“ mohl být prohlášen prakticky kdokoli. Jistá žena například jednou vešla do pekařství a nepozdravila sousedy žádoucím Heil Hitler, proto ji následně vyslýchalo gestapo.[2]
Především proto, že určitý typ »notorického absentéra« může být člověkem, který prakticky nepotřebuje onen vyšší podíl tolik, aby mu to stálo za to zříkat se svého »způsobu života«.[3]
