almárka

čeština

výslovnost

• IPA: [almaːrka]

etymologie

Z latinského armarium (skříň na knihy, šaty, klenoty), které od slova arma (náčiní, nářadí, zbraň).

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	almárka	almárky
genitiv	almárky	almárek
dativ	almárce	almárkám
akuzativ	almárku	almárky
vokativ	almárko	almárky
lokál	almárce	almárkách
instrumentál	almárkou	almárkami

význam

1. (zdrobněle) almara
   • Jó, panečku! Nohy mně zdřevěněly. Vona to četnická stanice. Pušky u stěny, krucifix na stole, lejstra na almárce, císař pán kouká zrovna na mě nad stolem.
   • Již snídaně požita, a Taláka tu ještě nebylo; odemkl tedy Květoň almárku a jal se vybírati všelijaké domácí potřeby tam uschované: talířky, misku, lžíci, hrnečky, kahanec, skříň na mouku, hrneček od másla a podobné.
   • Josef nesl malou almárku na hřbetě a ženich nesl tři obrazy pod paždí, večeři páně, a oba svaté apoštoly Petra a Pavla.

synonyma

1. skříňka

související

• almara
• almarový

externí odkazy

• Článek Almara ve Wikipedii