baptista

latina

etymologie

Ze starořeckého βαπτιστής — ten, kdo namáčí; křtí, jež odvozeno od slovesa βαπτίζω ― křtít, které z původnějšího βάπτω — namočit, namáčet.

podstatné jméno

• rod mužský (maskulinum)
• 1. deklinace (ā-kmeny)

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	baptista	baptistae
genitiv	baptistae	baptistārum
dativ	baptistae	baptistīs
akuzativ	baptistam	baptistās
vokativ	baptista	baptistae
ablativ	baptistā	baptistīs

význam

1. křtitel

synonyma

1. baptizator

související

• baptisterium
• baptizare
• baptisma