beguile

angličtina

výslovnost

• IPA: [bɪˈɡaɪl]

• (britská angličtina)  beguile (Velká Británie)^{? • info}

sloveso

• pravidelné

časování

kategorie	tvar
infinitiv	beguile
3. osoba	beguiles
préteritum	beguiled
perfektum	beguiled
vid průběhový	beguiling

význam

1. očarovat, okouzlit
2. zlákat, nalákat, přivábit

synonyma

1. charm, enchant
2. entice, lure

související

• beguilement
• beguiling
• unbeguile
• beguiler