buddha

Možná hledáte Buddha.

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈbʊdɦa]

dělení

• budd-ha

etymologie

Z vlastního jména Buddha, kterým se nazýval indický myslitel a zakladatel buddhismu Siddhártha Gautama (6.–5. stol. př. n. l.) a které v sanskrtu znamená „probuzený, osvícený“.

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	buddha	buddhové
genitiv	buddhy	buddhů
dativ	buddhovi	buddhům
akuzativ	buddhu	buddhy
vokativ	buddho	buddhové
lokál	buddhovi	buddzích / buddhách*
instrumentál	buddhou	buddhy

Poznámka: Koncovka -ách v lokálu plurálu je považována za hovorovou, až nespisovnou.

význam

1. (v buddhismu) bytost, která dosáhla osvícení, plného probuzení
   • Prohlásil se za buddhu.
2. soška nebo obraz Buddhy
   • Z Japonska si přivezli na památku malého buddhu.

překlady

1. bytost, která dosáhla osvícení

   • angličtina: buddha
   • němčina: Buddha m
   • ruština: будда m
   • sanskrt: बुद्ध
   • španělština: buda m
2. —

související

• buddhismus
• buddhista
• buddhistický

externí odkazy

• Článek Buddha ve Wikipedii