bunice

čeština

výslovnost

• IPA: [bʊɲɪt͡sɛ]

dělení

• bu-ni-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	bunice	bunice
genitiv	bunice	bunic
dativ	bunici	bunicím
akuzativ	bunici	bunice
vokativ	bunice	bunice
lokál	bunici	bunicích
instrumentál	bunicí	bunicemi

význam

1. (zastarale) buňka
   • Z toho vyplývá, že, mělo-li by se docíliti řádného využitkování živin otrub v rouře zažívací člověka, musely by býti tak dokonale rozemlety, aby i bunice lepkové byly rozdrceny, čehož ovšem při nynějších způsobech mletí není.