cénacle

francouzština

výslovnost

• IPA: [se.nakl]
•  cénacle^{? • info}

etymologie

Z latinského cēnāculum téhož významu, které vychází ze slovesa cēnāre — večeřet.

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

pád \ číslo	singulár	plurál
nominativ	cénacle	cénacles

význam

1. (v křesťanství) večeřadlo; místo Poslední večeře Páně
   • D'abord, les portes verouillées qui s’ouvrent avec fracas: cette douzaine de braves garçons, encore sous le coup du départ de Jésus, avaient soigneusement fermé derrière eux la porte de leur cénacle - mais, grâce à Marie qui les enfantait à l’imprévu de Dieu (elle était bien placée pour savoir de quoi il s'agit!), ils avaient gardé ouverte la porte de la prière et de l’attente confiante. – Zaprvé, zamčené dveře, které se s třeskem otvírají: těchto dvanáct chlapíků, doposud zasažených Ježíšovým odchodem, za sebou opravdu důkladně zamklo dveře večeřadla - ale, díky Marii, jež je připravila na Boží nepředvídanosti (něco o tom věděla, že!), ponechali otevřeny dveře modlitby a důvěrného očekávání.

související

• cénaculaire
• Cène