carillon

francouzština

výslovnost

• IPA: [ka.ʁi.jɔ̃]
•  carillon^{? • info}

varianty

• carrillon

etymologie

Přes starofrancouzské quarrillon z pozdnělatinského quaternio, které odvozeno od číslovky násobné quater — čtyřikrát, příp. druhové quaterni — čtvero.

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

pád \ číslo	singulár	plurál
nominativ	carillon	carillons

význam

1. zvonková hra, zvonkohra
   • Ce clavier permet de jouer à volonté à la main, comme sur un piano les jours de fêtes ou de solennités n’importe quel air tandis que le carillon automatique joue de 8 heures du matin à 8 heures du soir, deux airs alternant d'heure en heure.
2. (přeneseně, hovorově, zastarale) virvál, bandurská, šrumec, křik
   • Quand la maîtresse du logis verra ce désordre, elle fera un beau carillon. – Až paní domu uvidí tuhle spoušť, spustí pěknou bandurskou.

synonyma

1. —
2. crierie

související

• carilloniste
• carillonneur
• carillonnement
• carillonnant