chvalořečení

čeština

výslovnost

• IPA: [xvalɔr̝ɛt͡ʃɛɲiː]

dělení

• chva-lo-ře-če-ní

podstatné jméno

• rod střední
• verbální substantivum

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	chvalořečení	chvalořečení
genitiv	chvalořečení	chvalořečení
dativ	chvalořečení	chvalořečením
akuzativ	chvalořečení	chvalořečení
vokativ	chvalořečení	chvalořečení
lokál	chvalořečení	chvalořečeních
instrumentál	chvalořečením	chvalořečeními

význam

1. (zastarale) uvádění řady pozitivních kvalit
   • Děje se tak bohužel mnohdy; posuzovatelé poměrů v Československu mnohdy suggerují a mnohdy i vyslovují myšlenku, že za Rakouska bylo lépe. Ve své řeči na Slovanském ostrově reagoval jsem na takovéto chvalořečení přešlých časů takto: „Bylo-li to za Rakouska lepší, bylo to proto, že my jsme byli lepší.“
   • Když později Švejk líčil život v blázinci, činil tak způsobem neobyčejného chvalořečení: "Vopravdu nevím, proč se ti blázni zlobějí, když je tam drží. Člověk tam může lezt nahej po podlaze, vejt jako šakal, zuřit a kousat. Jestli by to člověk udělal někde na promenádě, tak by se lidi divili, ale tam to patří k něčemu prachvobyčejnýmu. Je tam taková svoboda, vo kerej se ani socialistům nikdy nezdálo.

synonyma

1. vychvalování, velebení, opěvování, eulogie

antonyma

1. hanění, napadání, zostuzování

související

• chvalořečený
• chvalořečit