conducere

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

latina

[editovat]

sloveso

[editovat]
  • 3. konjugace (souhláskové kmeny)
  • tranzitivní, intranzitivní

časování

[editovat]
Čas Osoba Aktivum Pasivum
Infinitiv condūcere condūcī
Prézens sg. 1. condūcō condūcor
2. condūcis condūceris
3. condūcit condūcitur
Prézens pl. 1. condūcimus condūcimur
2. condūcitis condūciminī
3. condūcunt condūcuntur
Imperativ sg. 2. condūc!
Imperativ pl.. 2. condūcite!
Imperfektum sg. 1. condūcēbam condūcēbar
2. condūcēbās condūcēbāris
3. condūcēbat condūcēbātur
Imperfektum pl. 1. condūcēbāmus condūcēbāmur
2. condūcēbātis condūcēbāminī
3. condūcēbant condūcēbantur
Futurum sg. (první) 1. condūcam condūcar
2. condūcēs condūcēris
3. condūcet condūcētur
Futurum pl. (první) 1. condūcēmus condūcēmur
2. condūcētis condūcēminī
3. conducent conducentur
Konjunktiv imperfekta sg. 1. condūcerem condūcerer
2. condūcerēs condūcerēris
3. conduceret condūcerētur
Konjunktiv imperfekta pl. 1. condūcerēmus condūcerēmur
2. condūcerētis condūcerēminī
3. condūcerent condūcerentur
Konjunktiv prézenta sg. 1. condūcam condūcar
2. condūcās condūcāris
3. condūcat condūcātur
Konjunktiv prézenta pl. 1. condūcāmus condūcāmur
2. condūcātis condūcāminī
3. conducant condūcantur

význam

[editovat]
  1. sbírat, shromažďovat, svádět, svol(áv)at, spojovat
  2. najmout, najímat

související

[editovat]