kvelb
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [kvɛlp]
dělení[editovat]
- kvelb
etymologie[editovat]
Z německého Gewölbe (klenba, klenutí).[1] Znamená obchod, krám.
varianty[editovat]
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský neživotný
skloňování[editovat]
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | kvelb | kvelby |
| genitiv | kvelbu | kvelbů |
| dativ | kvelbu | kvelbům |
| akuzativ | kvelb | kvelby |
| vokativ | kvelbe | kvelby |
| lokál | kvelbu / kvelbě | kvelbech |
| instrumentál | kvelbem | kvelby |
význam[editovat]
- (hovorově) spižírna, komora
- Barbora Záveská se nastěhuje do kuchyně, kde bydlel Šourek, a Petráňové se udělá obývání v kvelbu při kuchyni. „Z kvelbu tohoto se zřídí světnička“, jak se píše v zápisu z obecní rady, „udělá se větší tuplované okno a nová prkna na podlahu se zakoupí namísto dlažby cihelné..“[2]
- koloniál v klenutém prostoru
- Běž rychle do kvelbu – čeká tam zákaznice!
synonyma[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „kvelb“, s. 326.
- ↑ Cvokařské muzeum ve Starém Rožmitále, 6.díl - Chudobinec