cyp

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

Možná hledáte CYP nebo СУР.

čeština

výslovnost

  • IPA: [t͡sɪp]

varianty

dělení

  • cyp

etymologie

Slovo pochází z okolí Ostravy a Karviné. Původně se jednalo o označení hornického učně – hanlivá narážka pro nemotoru, zřejmě z německého nářečního Zipf („nezajímavý muž, trouba“, v hovorové němčině též „mužské přirození“),[1] které vychází ze středohornoněmeckého zipf („cíp, špička, výčnělek“, v dnešní němčině Zipfel) souvisejícího s českým cíp a patrně i anglickým tip („špička“).[2]

podstatné jméno

  • rod mužský životný

skloňování

Substantivum singulár plurál
nominativ cyp cypi/cypové
genitiv cypa cypů
dativ cypu/cypovi cypům
akuzativ cypa cypy
vokativ cype cypi/cypové
lokál cypu/cypovi cypech
instrumentál cypem cypy

význam

  1. (nářečně) hornický učeň
    • Řekni temu cypovi, ať vyleze zpod teho vytaha, bo ho to jebne!
  2. (přeneseně) hlupák
  3. (nářečně, vulgárně) mužské přirození
    • Než aby si našel ženskou, strká cypa do lochny ve stole.
  4. (nářečně) expresivum
    • Tož dobre jak cyp.
    • Ty jsi cyp.
    • To je na cypa.
    • Kurde ten hrubec je cyp.

citoslovce

význam

  1. (nářečně) neurčitý pozdrav
    • Tě cyp.

přísloví a úsloví

poznámky

  1. 1,0 1,1 HUGO, Jan a kol. Slovník nespisovné češtiny. 2. rozšířené vydání. Praha: Maxdorf, c2006. ISBN 80-7345-098-4. Hesla „cip“ a „cyp“, s. 81, 85.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „cíp“, s. 106.