cyp

Možná hledáte CYP nebo СУР.

čeština

výslovnost

IPA: [t͡sɪp]

varianty

cip^[1]

dělení

cyp

etymologie

Slovo pochází z okolí Ostravy a Karviné. Původně se jednalo o označení hornického učně – hanlivá narážka pro nemotoru, zřejmě z německého nářečního Zipf („nezajímavý muž, trouba“, v hovorové němčině též „mužské přirození“),^[1] které vychází ze středohornoněmeckého zipf („cíp, špička, výčnělek“, v dnešní němčině Zipfel) souvisejícího s českým cíp a patrně i anglickým tip („špička“).^[2]

podstatné jméno

rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	cyp	cypi/cypové
genitiv	cypa	cypů
dativ	cypu/cypovi	cypům
akuzativ	cypa	cypy
vokativ	cype	cypi/cypové
lokál	cypu/cypovi	cypech
instrumentál	cypem	cypy

význam

(nářečně) hornický učeň
- Řekni temu cypovi, ať vyleze zpod teho vytaha, bo ho to jebne!
(přeneseně) hlupák
(nářečně, vulgárně) mužské přirození
- Než aby si našel ženskou, strká cypa do lochny ve stole.
(nářečně) expresivum
- Tož dobre jak cyp.
- Ty jsi cyp.
- To je na cypa.
- Kurde ten hrubec je cyp.

citoslovce

význam

(nářečně) neurčitý pozdrav
- Tě cyp.

přísloví, úsloví a pořekadla

je dobré míti cypa

související

cypovina

poznámky

1 2 HUGO, Jan a kol. Slovník nespisovné češtiny. 2. rozšířené vydání. Praha: Maxdorf, c2006. ISBN 80-7345-098-4. Hesla „cip“ a „cyp“, s. 81, 85.
↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „cíp“, s. 106.

[nesp-1] 1 2 HUGO, Jan a kol. Slovník nespisovné češtiny. 2. rozšířené vydání. Praha: Maxdorf, c2006. ISBN 80-7345-098-4. Hesla „cip“ a „cyp“, s. 81, 85.

[2] REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „cíp“, s. 106.

[1]

[2]