dědečkův

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈɟɛdɛt͡ʃkuːf]

dělení

• dě-deč-kův

etymologie

Odvozeno od podstatného jména dědeček příponou -ův.

přídavné jméno

• přivlastňovací

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	dědečkův	dědečkův	dědečkova	dědečkovo	dědečkovi	dědečkovy	dědečkovy	dědečkova
genitiv	dědečkova	dědečkova	dědečkovy	dědečkova	dědečkových	dědečkových	dědečkových	dědečkových
dativ	dědečkovu	dědečkovu	dědečkově	dědečkovu	dědečkovým	dědečkovým	dědečkovým	dědečkovým
akuzativ	dědečkova	dědečkův	dědečkovu	dědečkovo	dědečkovy	dědečkovy	dědečkovy	dědečkova
vokativ	dědečkův	dědečkův	dědečkova	dědečkovo	dědečkovi	dědečkovy	dědečkovy	dědečkova
lokál	dědečkově / dědečkovu	dědečkově / dědečkovu	dědečkově	dědečkově / dědečkovu	dědečkových	dědečkových	dědečkových	dědečkových
instrumentál	dědečkovým	dědečkovým	dědečkovou	dědečkovým	dědečkovými	dědečkovými	dědečkovými	dědečkovými

význam

1. patřící dědečkovi
   • Půjčil jsem si dědečkovo auto.