defilírka

čeština

výslovnost

• IPA: [dɛfɪliːrka]

dělení

• de-fi-lír-ka

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	defilírka	defilírky
genitiv	defilírky	defilírek
dativ	defilírce	defilírkám
akuzativ	defilírku	defilírky
vokativ	defilírko	defilírky
lokál	defilírce	defilírkách
instrumentál	defilírkou	defilírkami

význam

1. (zastarale, v obecném jazyce) defilé
   • Každý ráno v šest hodin jsme byli na place, taková defilírka, pan hoteliér přišel, po jedné straně koberce stál vrchní a číšníci a na konci já, tak maličký jako pikolík, a na druhé straně stáli kuchaři a pokojské a ficky a kredencká, a pan hoteliér šel kolem nás a díval se, jestli máme čistý náprsenky a frakový límce i frak bez poskrvrny, a jestli nechybějí knoflíky, a jestli jsou vyčištěný boty (...)

související

• defilé
• defilovat