defilírka

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [dɛfɪliːrka]

dělení[editovat]

  • de-fi-lír-ka

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ defilírka defilírky
genitiv defilírky defilírek
dativ defilírce defilírkám
akuzativ defilírku defilírky
vokativ defilírko defilírky
lokál defilírce defilírkách
instrumentál defilírkou defilírkami

význam[editovat]

  1. (zastarale, v obecném jazyce) defilé
    • Každý ráno v šest hodin jsme byli na place, taková defilírka, pan hoteliér přišel, po jedné straně koberce stál vrchní a číšníci a na konci já, tak maličký jako pikolík, a na druhé straně stáli kuchaři a pokojské a ficky a kredencká, a pan hoteliér šel kolem nás a díval se, jestli máme čistý náprsenky a frakový límce i frak bez poskrvrny, a jestli nechybější knoflíky, a jestli jsou vyčištěný boty (...)[1]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. HRABAL, Bohumil. Obsluhoval jsem anglického krále. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1990. ISBN 80-202-0142-4. S. 11.