destrukce

čeština

výslovnost

• IPA: [dɛstrʊkt͡sɛ]
•  destrukce^{? • info}

dělení

• de-struk-ce

etymologie

Odvozeno z latinského destructio — „zničení, stržení“, zpodstatnělého příčestí minulého slovesa destruere — „strhávat, demolovat“, doslova „od-stavět“, složením de- — „od“ a struere — „vršit, stavět“ s protoindoevropským kořenem stere — „rozšiřovat“.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	destrukce	destrukce
genitiv	destrukce	destrukcí
dativ	destrukci	destrukcím
akuzativ	destrukci	destrukce
vokativ	destrukce	destrukce
lokál	destrukci	destrukcích
instrumentál	destrukcí	destrukcemi

význam

1. (knižně) rozsáhlé narušení celistvosti či ukončení existence
   • Destrukce dané oblasti po potopě byla opravdu dechberoucí.

překlady

1. • angličtina: destruction
   • francouzština: destruction ž
   • italština: distruzione ž
   • němčina: Zerstörung ž, Vernichtung ž
   • slovenština: deštrukcia ž

synonyma

1. (neutrálně) likvidace, likvidování, ničení, poničení, devastace

související

• destrukční
• destruktor
• destruovat
• destruktivní
• destruktivismus