dyplomata

polština

výslovnost

• IPA: [ˌdɨplɔ̃ˈmata]
•  dyplomata^{? • info}

etymologie

Přejato z francouzského diplomate, jež bylo vytvořeno počátkem 19. století z adjektiva diplomatique podle předlohy aristocratique — aristocrate; diplomatique vzešlo z latinského diplomaticus, „týkající se dokumentů, textů, listin“, adjektiva odvozeného od substantiva diploma — „licence, listina“, z řeckého δίπλωμα diploma téhož významu, původně „papír přeložený vedví“, odvozeného z diploun — „přeložit napůl“, z diploos — „dvojitý, dvojnásobný“, složenin předpony di- „dvoj“ a kořene *pel- „skládat“.

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	dyplomata	dyplomaci
genitiv	dyplomaty	dyplomatów
dativ	dyplomacie	dyplomatom
akuzativ	dyplomatę	dyplomatów
instrumentál	dyplomatą	dyplomatami
lokál	dyplomacie	dyplomatach
vokativ	dyplomato	dyplomaci

význam

1. diplomat

související

• dyplomacja