episkopální

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɛpɪskɔpaːlɲiː]

dělení

• epi-s-ko-pál-ní

etymologie

Z latinského episcopalis, které odvozeno od substantiva episcopus, převzatého ze starořeckého ἐπίσκοπος — ten, který na něco dohlíží.

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	episkopální	episkopální	episkopální	episkopální	episkopální	episkopální	episkopální	episkopální
genitiv	episkopálního	episkopálního	episkopální	episkopálního	episkopálních	episkopálních	episkopálních	episkopálních
dativ	episkopálnímu	episkopálnímu	episkopální	episkopálnímu	episkopálním	episkopálním	episkopálním	episkopálním
akuzativ	episkopálního	episkopální	episkopální	episkopální	episkopální	episkopální	episkopální	episkopální
vokativ	episkopální	episkopální	episkopální	episkopální	episkopální	episkopální	episkopální	episkopální
lokál	episkopálním	episkopálním	episkopální	episkopálním	episkopálních	episkopálních	episkopálních	episkopálních
instrumentál	episkopálním	episkopálním	episkopální	episkopálním	episkopálními	episkopálními	episkopálními	episkopálními

význam

1. uznávající autoritu biskupů

slovní spojení

• episkopální církev

související

• episkopalita
• episkopátní
• biskup