erbarmen
Z Wikislovníku
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
- pravidelné slabé
- reflexivní
- neodlučitelná předpona
Přítomný čas
Osoba
|
Singulár
|
Plurál
|
1.
|
erbarme mich
|
erbarmen uns
|
2.
|
erbarmst dich
|
erbarmt euch
|
3.
|
erbarmt sich
|
erbarmen sich
|
Minulý čas – préteritum
Osoba
|
Singulár
|
Plurál
|
1.
|
erbarmte mich
|
erbarmten uns
|
2.
|
erbarmtest dich
|
erbarmtet euch
|
3.
|
erbarmte sich
|
erbarmten sich
|
Minulý čas – perfektum
skrýt haben
|
rozkazovací způsob
Osoba
|
Singulár
|
Plurál
|
1.
|
—
|
erbarmen wir uns
|
2.
|
erbarm(e) duch
|
erbarmt euch
|
3
|
—
|
erbarmen Sie sich
|
- slitovat se, smilovat se
- pravidelné slabé
- tranzitivní
- neodlučitelná předpona
Přítomný čas
Osoba
|
Singulár
|
Plurál
|
1.
|
erbarme
|
erbarmen
|
2.
|
erbarmst
|
erbarmt
|
3.
|
erbarmt
|
erbarmen
|
Minulý čas – préteritum
Osoba
|
Singulár
|
Plurál
|
1.
|
erbarmte
|
erbarmten
|
2.
|
erbarmtest
|
erbarmtet
|
3.
|
erbarmte
|
erbarmten
|
Minulý čas – perfektum
erbarmt haben
|
rozkazovací způsob
Osoba
|
Singulár
|
Plurál
|
1.
|
—
|
erbarmen wir
|
2.
|
erbarm(e)
|
erbarmt
|
3
|
—
|
erbarmen Sie
|
- (řidčeji) vzbudit u někoho útrpnost, lítost; rozněžnit, dojmout