explicitní

čeština

výslovnost

• IPA: [ɛksplɪt͡sɪtɲiː]

etymologie

Z latinského explicare – rozkládat, rozvinovat, vykládat.

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	explicitní	explicitní	explicitní	explicitní	explicitní	explicitní	explicitní	explicitní
genitiv	explicitního	explicitního	explicitní	explicitního	explicitních	explicitních	explicitních	explicitních
dativ	explicitnímu	explicitnímu	explicitní	explicitnímu	explicitním	explicitním	explicitním	explicitním
akuzativ	explicitního	explicitní	explicitní	explicitní	explicitní	explicitní	explicitní	explicitní
vokativ	explicitní	explicitní	explicitní	explicitní	explicitní	explicitní	explicitní	explicitní
lokál	explicitním	explicitním	explicitní	explicitním	explicitních	explicitních	explicitních	explicitních
instrumentál	explicitním	explicitním	explicitní	explicitním	explicitními	explicitními	explicitními	explicitními

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	explicitní
komparativ	explicitnější
superlativ	nejexplicitnější

význam

1. výslovný, zřejmý, jasně uvedený

překlady

1. výslovný

   • angličtina: explicit
   • francouzština: explicite
   • němčina: explizit
   • slovenština: explicitný

antonyma

1. implicitní

související

• explicit
• explikovat
• explikace