germanismus
Vzhled
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [gɛrmanɪzmʊs]
dělení
[editovat]- ger-ma-ni-s-mus
etymologie
[editovat]Ze slov german a přípony -ismus.
varianty
[editovat]podstatné jméno
[editovat]- rod mužský neživotný
skloňování
[editovat]pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | germanismus | germanismy |
genitiv | germanismu | germanismů |
dativ | germanismu | germanismům |
akuzativ | germanismus | germanismy |
vokativ | germanisme | germanismy |
lokál | germanismu | germanismech |
instrumentál | germanismem | germanismy |
význam
[editovat]- slovo nebo jiný jazykový prostředek přejatý z němčiny či s německým základem
- Závažnost a progresívnost nové teorie jazykové kultury v zásadě uznala i redakce Naší řeči; ze spisovatelů pak Ivan Olbracht, který v celém svém díle věnoval velkou péči jeho jazykové stránce, o několik let později ocenil osvobozující důsledky této teorie takto: „Jak mohl český spisovatel (a právě spisovatel vědomý si své odpovědnosti) … psáti dobře, vězel-li až po krk ve filologických pověrách předminulé a minulé generace, viděl-li při každé větě, jíž chtěl zformulovat svou myšlenku, výhružně vztyčený prst filologův: ‚Nesmíš! Germanismus! Kazimluv! Podezřelé! Vulgárnost! Nářečí!‘, chápal-li se úzkostlivě každého nového Brusu, kdejakého zatuchlého, ale důrazně doporučovaného archaismu, nesmyslného jazykového vynálezu, toporné náhražky za obrat domněle nesprávný, musil-li se stále vyhýbat, obcházet, vymítat, a zbyl-li mu nakonec slovníček jistojistě správných výrazů a rčení, který tak stačil na napsání dobré kvartánské ‚lícně‘? (…)“[1]
překlady
[editovat]- přejaté slovo
- angličtina: Germanism
- francouzština: germanisme m
- němčina: Germanismus m
- polština: germanizm m
poznámky
[editovat]- ↑ Jaromír Bělič: Padesát let spisovné češtiny v samostatném státě. In: Kultura českého jazyka: [sborník]. 1. vyd. Liberec: Severočeské nakladatelství, 1969. 157 s. Str. 23.
externí odkazy
[editovat]- Článek Germanismus ve Wikipedii