hákuje

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈɦaːkʊjɛ]

dělení

• há-ku-je

sloveso

• nedokonavé
• ambitranzitivní

význam

1. třetí osoba čísla jednotného indikativu času přítomného slovesa hákovat
   • Na to ,že v noci nespí a přes den hákuje v Baumarktu tak je celkem svěží.
   • Přestupky trestané pětiminutovým trestem provádí-li hráč násilné a nebezpečné údery hokejkou; hákuje-li hráč soupeře hokejkou; hodí-li hráč hokejku nebo jakoukoliv část své výstroje ve snaze zasáhnout míč; vrhne-li se hráč na soupeře
   • „Účel tvé návštěvy?“ úsečně ptal se rytíř. „Můj pán, rytíř Milota, hákuje rytíři Temnickému, aby propustil na svobodu jeho synáčka, kterého mu unesl,“ vyřizoval hradní.
   • „Pane režisére,“ hlásí Klára, „právě mě švadlena hákuje, že nebude do premiéry s mými šaty hotova. To je děsné!“
   • Švandrlíku! Pět na jednoho — na žebráka! Pfuj! Kdo se ho ještě dotknete, lavice ve vrátnici je připravena! — Zpátky, nestydové! A ty, vstávej! -- Slyšíš, starče! — Vzkazuje pro tebe kníže pán! (…) Kde pak by také chlapské mozky jejich mohly pochopiti, jak to, že si pro Refundu hákuje sám kníže pán, že jeho milost knížecí sníží se mluviti s člověkem, po kterém pásly už od několika let vrchnostenské úřady v celém okolí, po jehož stopě šli slidiči jako příšerné stíny
2. přechodník přítomný jednotného čísla mužského rodu slovesa hákovat

související

• nehákuje
• hákujíc, hákujíce
• hák
• háčkuje
• zahákne
• odhákuje