herbář

čeština

výslovnost

• IPA: [ɦɛrbaːr̝̊]

dělení

• her-bář

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	herbář	herbáře
genitiv	herbáře	herbářů
dativ	herbáři	herbářům
akuzativ	herbář	herbáře
vokativ	herbáři	herbáře
lokál	herbáři	herbářích
instrumentál	herbářem	herbáři

význam

1. kolekce sušených rostlin
   • O školních sbírkách u nás nebylo zdání; až na reálce jsem poznal malý fyzikální kabinet, sbíral jsem brouky a dělal si herbář.
2. kniha popisující léčivé účinky rostlin
   • Pohledši z okna, zdali otec přichází, posadila se, aby si čas ukrátila, ke stolu, na němž veliký, mnohými obrázky ozdobený a rukou otce jejího psaný latinský herbář ležel, a začala v něm čísti. Za chvíli otevřely se dvéře, a do komnaty vešel otec.

překlady

1. sbírka

   • angličtina: herbarium
   • němčina: Herbarium s
   • slovenština: herbár m
2. kniha

   • angličtina: herbar
   • němčina: Herbarium s, Kräuterbuch s
   • slovenština: herbár m