huis

francouzština

výslovnost

• IPA: [ɥi]

etymologie

Z latinského ostium

podstatné jméno

význam

1. (archaicky, zastarale) dveře, veřeje
   • à huis clos – s vyloučením veřejnosti, za zavřenými dveřmi

související

• huissier (dveřník)

nizozemština

výslovnost

• IPA: [ɦœy̯s]  huis^{? • info}

podstatné jméno

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	huis	huizen

význam

1. dům
   • Wat een mooi huis. – To je ale pěkný dům.
   • De kinderen zijn al het huis uit. – Děti už jsou z domu.

související

• huishoudelijk (domácí, domácnostní)
• huizen (přebývat, domovat)
• lusthuis (dům rozkoše)
• sterfhuis (úmrtní dům; hospic)
• huisje (domeček, domek)
• huishoud (domácnost)
• bejaardenhuis (domov důchodců)
• tuchthuis (polepšovna)
• grachtenhuis
• achterhuis (kůlna, bouda)