immolaverit

latina

výslovnost

• IPA: [ɪm.mɔˈlaːwɛ.rit] (klasická restituovaná)
• IPA: [ʔɪmɔˈlaːvɛrɪt] (středověká církevní)

varianty

• immolarit

sloveso

• tranzitivní
• 1.konjugace

význam

1. třetí osoba jednotného čísla konjunktivu perfekta rodu činného slovesa immolāre — že obětoval
2. třetí osoba jednotného čísla indikativu času předbudoucího rodu činného slovesa immolāre — až bude mít obětováno

související

• immolavisset
• immolabit
• immolavit
• immolat
• immolet
• immolabitur
• immolaverat