incipit

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ɪnt͡sɪpɪt]

dělení[editovat]

  • in-ci-pit

etymologie[editovat]

Pochází z latiny, kde je tvarem 3. osoby jednotného čísla přítomného času slovesa incipio: incipit = „začíná“. Rukopisy a první tisky neměly titulní list s názvem, začínal hned text, na jehož začátku bylo poznamenáno „začíná kniha“, „incipit liber“.[1][2]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský neživotný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ incipit incipity
genitiv incipitu incipitů
dativ incipitu incipitům
akuzativ incipit incipity
vokativ incipite incipity
lokál incipitu incipitech
instrumentál incipitem incipity

význam[editovat]

  1. počáteční slova starých rukopisů nebo tisků

antonyma[editovat]

  1. explicit[3]

poznámky[editovat]

  1. BENEŠ, Josef. O názvech slovesných děl. Naše řeč, 1961, roč. 44, čís. 9–10. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. WINTER, Zikmund. Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v 14. a v 15. století. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1906. Dostupné online. Kapitola Práce umělecké, s. 806–807.
  3. Slovník spisovného jazyka českého [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2012-08-24]. Heslo incipit.

externí odkazy[editovat]

  • Encyklopedický článek Incipit ve Wikipedii