incipit
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ɪnt͡sɪpɪt]
dělení
[editovat]- in-ci-pit
etymologie
[editovat]Pochází z latiny, kde je tvarem 3. osoby jednotného čísla přítomného času slovesa incipio: incipit = „začíná“. Rukopisy a první tisky neměly titulní list s názvem, začínal hned text, na jehož začátku bylo poznamenáno „začíná kniha“, „incipit liber“.[1][2]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský neživotný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | incipit | incipity |
| genitiv | incipitu | incipitů |
| dativ | incipitu | incipitům |
| akuzativ | incipit | incipity |
| vokativ | incipite | incipity |
| lokál | incipitu | incipitech |
| instrumentál | incipitem | incipity |
význam
[editovat]antonyma
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ BENEŠ, Josef. O názvech slovesných děl. Naše řeč, 1961, roč. 44, čís. 9–10. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ WINTER, Zikmund. Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v 14. a v 15. století. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1906. Dostupné online. Kapitola Práce umělecké, s. 806–807.
- ↑ Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2012-08-24]. Heslo incipit.
externí odkazy
[editovat]
Článek Incipit ve Wikipedii
