kštice

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈkʃcɪt͡sɛ]

etymologie[editovat]

Přes staročeské kčticě z praslovanského *kъčica, odvozeniny od předpokládaného *kъka. Takto souvisí se slovem kučera. Dále z praindoevropského výrazu pro křivost, ohýbání.[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ kštice kštice
genitiv kštice kštic
dativ kštici kšticím
akuzativ kštici kštice
vokativ kštice kštice
lokál kštici kšticích
instrumentál kšticí kšticemi

význam[editovat]

  1. (knižně, expresivně) husté vlasy, pramen vlasů
    • Hluboko až pod pás táhly se jí po těle měkké, hedvábné její kadeře, zachytnuvší se lehkou, rozevlátou svojí kšticí na vyzdvižené vlně potrhujících sebou kyčlí. Shrnula za malé ouško uvolněné praménky a levou rukou, ve které držela větvičku břízy, pohladila se po temeni hlavy vzad.[2]
    • Husté kštice již sšedly mu, nic z lorda nezbývalo, jenž z Sestu v Abyd plul.[3]
    • Její kštice i profil se odrážejí na jasném pozadí. Okouzlující obraz dramatické účinnosti.[4]

překlady[editovat]

  1. bujný vlasový porost, obzvláště nad čelem

synonyma[editovat]

  1. hříva, (zhruběle, familiárně) pačesy

poznámky[editovat]

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „kštice“, s. 319.
  2. Vilém Mrštík: Pohádka máje/XVII.
  3. ROGERS, Samuel. Na smrt lorda Byrona. Překlad Jaroslav Vrchlický.
  4. PERRUCHOT, Henri. Život Toulouse-Lautreca. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1962. Kapitola Rezavá Róza, s. 146.