kštice

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈkʃcɪt͡sɛ]

etymologie

Přes staročeské kčticě z praslovanského *kъčica, odvozeniny od předpokládaného *kъka. Takto souvisí se slovem kučera. Dále z praindoevropského výrazu pro křivost, ohýbání.

podstatné jméno

• rod ženský

varianty

• (nářečně) kšica (Svatobořice)
• (nářečně) ščica (Ladná)

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	kštice	kštice
genitiv	kštice	kštic
dativ	kštici	kšticím
akuzativ	kštici	kštice
vokativ	kštice	kštice
lokál	kštici	kšticích
instrumentál	kšticí	kšticemi

význam

1. (knižně, expresivně) husté vlasy, pramen vlasů
   • Hluboko až pod pás táhly se jí po těle měkké, hedvábné její kadeře, zachytnuvší se lehkou, rozevlátou svojí kšticí na vyzdvižené vlně potrhujících sebou kyčlí. Shrnula za malé ouško uvolněné praménky a levou rukou, ve které držela větvičku břízy, pohladila se po temeni hlavy vzad.
   • Husté kštice již sšedly mu, nic z lorda nezbývalo, jenž z Sestu v Abyd plul.
   • Její kštice i profil se odrážejí na jasném pozadí. Okouzlující obraz dramatické účinnosti.

překlady

1. bujný vlasový porost, obzvláště nad čelem

   • francouzština: chevelure ž
   • latina: caesaries ž
   • ruština: вихор m
   • slovenština: štica ž

synonyma

1. hříva, (zhruběle, familiárně) pačesy