kantár

čeština

výslovnost

• IPA: [kantaːr]

dělení

• kan-tár

etymologie

Do češtiny z maďarského kantár (uzda, udidlo), do ní z turečtiny.

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	kantár	kantáry
genitiv	kantáru	kantárů
dativ	kantáru	kantárům
akuzativ	kantár	kantáry
vokativ	kantáre	kantáry
lokál	kantáru	kantárech
instrumentál	kantárem	kantáry

význam

1. ohlávka s udidly
   • Kromě toho dluhu zůstal mu na památku drahý postroj na jízdeckého koně, kantár, prsosiny se střapci a řemení vysekávané, stříbrem hojně kované, i nové sedlo nádherné a pod ně čabraka malinové barvy s mladotovským znakem bohatě vyšívaným.

související

• kantárek