kantár
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [kantaːr]
dělení
[editovat]- kan-tár
etymologie
[editovat]Do češtiny z maďarského kantár (uzda, udidlo), do ní z turečtiny.[1]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský neživotný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | kantár | kantáry |
| genitiv | kantáru | kantárů |
| dativ | kantáru | kantárům |
| akuzativ | kantár | kantáry |
| vokativ | kantáre | kantáry |
| lokál | kantáru | kantárech |
| instrumentál | kantárem | kantáry |
význam
[editovat]- ohlávka s udidly[2]
- Kromě toho dluhu zůstal mu na památku drahý postroj na jízdeckého koně, kantár, prsosiny se střapci a řemení vysekávané, stříbrem hojně kované, i nové sedlo nádherné a pod ně čabraka malinové barvy s mladotovským znakem bohatě vyšívaným.[3]
související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ ŠMILAUER, Vladimír. Výklady slov. Naše řeč, 1937, roč. 21, čís. 9-10, s. 257-265. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ JIRÁSEK, Alois. Temno. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1959. 598 s. S. 581.
- ↑ JIRÁSEK, Alois. Temno. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1959. 598 s. S. 7.